Fullmetal Alchemist, Soul Eater and shiet

4. července 2016 v 16:33 | Psiren |  Đas Wochenende
Před státnicemi jsem sjela mangu Fullmetal Alchemist a anime FMA: Brotherhood, jako kdyby na tom záležel můj život (a upřímně jsem doufala, že to stihnu tak, abych se pak mohla začít učit :D), a teď po státnicích jsem sjela anime Soul Eater a zrovna dnes dočetla mangu. Ta je delší. A lepší než anime.
PROČ TO ANIME TAK ZKROUHLI.

Ale musím říct, že obojí (FMA i SE) jsem teď vnímala jinak, než když jsem to viděla/ četla prvně. FMA jsem se předtím dlouuuho vyhýbala, nezaujalo mě "představení" mangy na nějaké stránce, kde se manga dala číst česky (to jsem byla snad ještě na střední), pak jsem se do toho pustila a žrala to nezavřeně.
(Stejně tak jsem se dlouho vyhýbala i Hellsingu a hle, dnes je to má nejoblíbenější kreslenina.)

A Soul Eater? Ten se stal mou obsesí v době mého prvního ročníku na VOŠ, toho prvně prvního ročníku (pak jsem změnila obor a šla do prváku znovu), a to zrovna během zkouškového. Dokonce jsem si ho stáhla, ale už nevím kde :'D vím jen, že jsem jela díl za dílem do dvou do rána a učila se na poslední chvíli. S mým přestupem na druhý obor to ale nemělo nic společného, můj mozek v pohodě stíhá vnímat seriál i učení (viz posledníé rok VOŠky, sledovala jsem Supernatural a zároveň se učila angličtinu. No vidíš, Supernatural. Měla bych to dokoukat...). Pak jsem objevila mangu a zjistila, že ta je od určité části úplně jiná, ale mám dojem, že úplně dočetla jsem ji až dnes, nebo v té době možná nebyla poslední kapitola ještě přeložená do angličtiny...? Netuším, už je to skoro 5 let.

A během těch pěti let se změnil můj pohled na svět, na sebe sama a ostatní. Ve FMA jsem rozpoznala to zlé, co v něm bylo, a v Soul Eateru jsem našla jiný výklad než prvně (a že i přes směšnou kresbu není vůbec směšný).
Co Edward musel vytrpět, když každý den viděl místo svého bratra jen brnění, ve kterém byla Alphonsova duše. Jaký strach musel Alphonse mít. A jaký pocit to je, zabíjet na rozkaz a vědět, že pro ostatní zůstanu zrůda, která během vteřiny kolem sebe vše spálí na uhel jako Roy Mustang.
A jak špatně se bojuje s tím, co máte v sobě, ať už je to šílenství nebo strach. A že s lidmi (nebo čímkoli s duší) jako je Death the Kid, se může hodně špatně vycházet, i když za svou neurotickou povahu nemohou :D a jak sakra vypadá matka Maky.
Jasně, jsou to vymyšlené postavy, alchymie nefunguje a neexistují zbraně, které se mění do lidského tvaru a zpět, ale kdo říká, že to není alegorie? Když někdo někomu neúmyslně ublíží a následky si nese celý život, když někdo plní rozkazy a rve ho to na kusy, když se někdo tak strašně bojí a musí s tím strachem žít, když se někdo tak moc snaží utvořit vše k obrazu svému a nedaří se mu to, když někdo využívá jiné?

Jsou to jen komixy a kreslené seriály, ale něco v nich nalézt lze.

This is so deep I can see Adele rolling in it...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 20. července 2016 v 20:14 | Reagovat

ty anime miluji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.