Leden 2015

Led Zeppelin- Stairway to Heaven

31. ledna 2015 v 22:11 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hudbograf
Aneb když propašují dobrý song do Kobry 11 :D
Díl Na mušce, scéna, kdy v hospodě Semir bančí štamgastům :D


text:
There's a lady who's sure
All that glitters is gold
And she's buying a stairway to heaven
When she gets there she knows
if the stores are all closed
With a word she can get what she came for
Ooh, ooh, and she's buying a stairway to heaven

Zaz- Je veux

31. ledna 2015 v 21:31 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hudbograf
Tuhle písničku jsem jednou nebo vícekrát slyšela v upoutávce na seriál Julie Lescaut, na který se podívám, když jsem doma a mám čas, protože to vůbec neškodí :3
Akorát při snaze tento song najít jsem narazila, bo nikde nic. A vzhledem k tomu, že je francouzsky, jsem nemohla použít svou obvyklou vyhledávací technologii- zapamatovaný kus textu :D
A najednou i přes mé protesty táta nechá v čumibedně Zpívá celá rodina a tam jakási děvčica počne zpívat toto↓
Jupíájej šmejdi!


text:
Give me a suite at the Ritz hotel, I don't want that
Chanel's jewellery, I don't want that
Give me a limo, what would I do with it?
Offer me staff, what would I do with it?
A mansion in Neufchatel, it's not for me
Offer me the Eiffel tower, what would I do with it?

Vánoční Daily Faily

28. ledna 2015 v 13:13 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Daily Faily
Rok od roku na to pečeme více a více, ale zatím jsme Vánoce z našeho zřetele úplně nevyhodili, i když místo stromku...

...jsme letos měli jen větve.

Daily Faily XX.

27. ledna 2015 v 13:13 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Daily Faily
Pro veliký úspěch další fajly.

Protože Jume ví, jak mi zlepšit Vánoce.

Daily Faily XIX.

26. ledna 2015 v 19:39 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Daily Faily
Le potřeba zbavit se nastakovaných fajloj.

V hospodě došly popelníky? Známe řešení! Člověk ani nemusí být inženýr, aby toto vyrobil.

"Vy jste Charlie?" "Všichni jsme Charlie."

23. ledna 2015 v 14:20 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Žádná
Snad jen pár jedinců neví, co se nedávno stalo ve Francii.
A to, co se stalo, byl jen...eh, outcome? Aha, výsledek (to je to slovo) (Psoren plz) poněkud nezodpovědného chování čárlíů, no z Mohameda si dělat legraci, co si mysleli? Dobrý muslim trestá manželku karabáčem a nevěřící psy bije nejen holí.
Vlna solidarity, jež okamžitě zalila, nebo spíše zatopila skoro celý svět, rozděluje nemuslimy na tři tábory- pacifisty, salámisty a muslimisty. Pacifista by ve většině případů veškeré muslimstvo vyhnal ze své země zpět tam, kam patří. Salámistovi je to tak nějak jedno, stará se jen o svůj hnoječek. Muslimista je na straně mohamedovců a obhajuje je.
Chyba je, že jsme muslimy "k nám" vůbec pustili. Jsou velmi roztahovační. V Teplicích si chtěli postavit mešitu. Jejich ženy se skrývají pod burkami a přelévají si hotelové šamponky do lahví a požadují další (Kačenka coby pokojská ve švýcarském hotelu v Curychu má s takovými hosty zkušenosti). Jejich děti tvoří gangy o věkovém průměru 13 let a chtějí po mě v armyshopu, abych jim prodala boxery. A smrdí.
Chápu turismus, a že přijedou do lázní, ale zůstávat by tu neměli. Chtějí nám cpát své zaostalosti (NEpráva žen), své náboženství a zvyky. My ale nechceme šaríju, mešity a burky. Drž se každý své amfóry a nezbyde čas na fóry.
Cpou se tam, kde ještě ne tak dávno vládl všude Bůh a kde nyní z velké části vládne demokracie (i když o tom by se také dalo polemizovat). Naše země je ale stále naše.

Nemuslimský svět dostal facku.
Chce se bránit.
Co se dál bude dít?

Nejsem Charlie (dostali, co zasloužili), ale vnímám islám jako hrozbu.
Možná jen muslimové ukázali, že čeho je moc, toho je příliš, že pohár trpělivosti přetéká, a že když budou chtít, udeří, kde se jim zlíbí. A na prohlášení nejrůznějších skupin, že s činy útočníků nesouhlasí, prdím kuličku. Že oni islamizovat svět nechtějí? Nevěřím. Máte to psáno, tak je to dáno.

A nebo se dozvíme, že to všechno byla fraška :D

Chtěla jsem napsat nějaký duchaplný článek, ale po prvních pár slovech to šlo do...tureckého hajzlu.

Daily Faily XVIII.

20. ledna 2015 v 23:23 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Daily Faily
Naposledy tu byly v říjnu, je tedy čas na další.
Matroše mnoho.

Myslela jsem, že beruška zmutovala s pavoukem a já mám pavoušku. Prdlačky, to jen suchá beruška ojížděla pavoučí nožičky -_-

Dobrovolně zvolená samota

18. ledna 2015 v 1:55 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Žádná
Už několik let jsem neměla vztah.
Vlastně jsem nikdy neměla vztah, jaký mají ostatní.
Nejdelší...interakce s osobou opačného pohlaví u mě trvala 14 dní, byl to omyl a k ničemu nedošlo.

Když někomu řeknu, že jsem neměla, nemám a v dohledné době vztah mít nebudu, buď se na mě dívá jako na blázna, nebo mě lituje. Lituje. A ptá se proč.

Důvodů mám několik.
1) V kritickém věku jsem byla nazývána Beďar, Zrůda (která si měla srovnat oči), Hnuska a tak všelijak podobně, bylo naráženo na mé akné, větší nos, lehce nakřivíčko očičko a "netrendy" oblečení (do svých cca 15 let jsem si žádnou věc nekoupila dle vlastního svobodného výběru). Nadto jsem byla nadevěcně přehlížena jak spolužáky, tak spolujudisty (ti se ke mě chovali vážně nehezky) a dalšími osobami, v jejichž blízkosti jsem se k jejich velké nelibosti ocitla.
Též se se mnou nikdo příliš nebavil, byla jsem věčně sama, před očima měla velmi hezké spolužačky a hezkými spolužačkami velmi zaujaté spolužáky. Já byla vyloženě jen "potato" do počtu (spíše x-té kolo u vozu), takové to hovno v rohu, na něž se nepodíváte, dokud na ně omylem nešlápnete a nezjistíte, že je vlastně živé. Neměla jsem kamarádky (jen využívačné svině), po škole byla doma/ u koně, dělala ze sebe debila na judu a byla smutná.
Rodiče mi tehdy nepomohli (pokud nepočítám to jejich "Neboj, to bude dobrý, už neplakej.").
Mé snahy zapojit se do kolektivu či se snad ZKRÁŠLIT zůstaly nepovšimnuty.
Dodnes tedy ve mě zůstaly, byť již pár let zmírněné, pochybnosti o estetické potěšitelnosti mého vzhledu.

2) V souvisloti s prvním důvodem se objevila veliká nedůvěra v to, co mi říkají druzí, tím myslím projevy náklonnosti. Pokud se na mě někdo náhodou dívá déle jak 10 vteřin, buď se dívá do blba, nebo je poněkud slepý. Při sebemenším náznaku něčeho, co by mohlo být spojené s city té osoby ke mě, tam rvu zpátečku, přerušuji komunikaci, jdi do háje, já nechci. Bojím se. Strach je silné palivo pro můj utíkací motor, a strach, že budu mít strach, to je jaderný reaktor.
Bojím se, že se budu bát, že mě vlastně ve skutečnosti nechce/ nemá rád/ nemiluje. Že je se mnou z lítosti/ aby se neřeklo, že nemá holku/ ze srandy. Že se mnou rozejde, protože se mu nebudu líbit bez oblečení/ omrzím ho/ najde si jinou- lepší, hezčí, chytřejší... A další paranoidní obavy. Nedokážu pochopit, jak se toho někdo nebojí? Nebo bojí, ale snáší to? Jak může někomu takhle věřit?
Tak silně a živě, dokonce fyzicky bolestivě si dokážu představit to ponížení, až mám dojem, že jsem ho snad zažila v nějakém minulém životě (stejně jako smrt utopením) a jelikož je to nesnesitelný pocit, chci se mu vyhnout.

3) Ač bych si velice přála opak, nejsem vůči emocím imunní a dokážu se zamilovat. A když jsem třikrát odhodlala dát své city dotyčnému najevo, byla jsem v průměru docela "jemně" odmítnuta. Ve všech třech případech. Pokaždé mi trvalo déle rozpoznat, co se mnou vlastně je (cca rok...) a když jsem se dokopala s odhalení karet, badum tsss, promiň, friend-zone, nechci vztah (a do měsíce si našel holku) a pohledy plné lítosti nebo potměšilosti. Oh děkuji. Nech si to. Nechci. Nechci už plakat v posteli. Nebo ve sprše. Sama se svou bolestí. Nech si lásku, vezmi si ji pro sebe, udus se jí. Já ji nechci.
A tak, hrozí-li u mě "zatmění srdce", opět- přerušuji komunikaci, jdi do háje. A jestli jsem ten boj prohrála a něco ti řekla, opovaž se to říct těm, co oba známe.
Prevence před city, hradby kolem mě a nezájem a někdy bezdůvodná nenávist, to je má ochrana před tou věcí, co všichni tak opěvují v láfsongech, básních, filmech atd. Je to pro mě zubatá zrůda a já ji pomaličku v sobě zabíjím (mluvím o lásce vztahové, ne k rodině, zvířatům aj.), pálím ji za živa a co na tom, že tím zabíjím a pálím sama sebe, nechte mě být...slyším, jak řve a vzpouzí se a sem tam se jí podaří mě oklamat, ale já do ní znovu a znovu vrážím nůž. Nebraň mi v tom, neříkej mi, že je to špatné, že jsem divná, blázen. Je to mé srdce, má duše a má šedá budoucnost.

4) Ááá jsme u posledního důvodu (zbytek je irelevantní).
SEX.
přirozená averze vůči dotekům (výjimky- kamarádky a kamarádi, protože jim tak nějak věřím; rodina, co jiného mi zbývá a mí rodiče a sestry by jistě byli posledními lidmi na světě, kteří by mi chtěli ublížit) byla velkou překážkou již v době mého judistického trdlení (válet se na zemi s cizími lidmi? Eurgh...) a postupem let rostla. Sotva snesu dotek doktora (na zubaře zapomeň), natož někoho, kdo by se měl dotýkat snad po celém těle (a v těle), daří se mi ale ovládat úhybné reflexy, dá-li mi někdo ruku třeba na rameno nebo neví/zapomene, že na hlavu se mi nešahá. Přitom mě samotné by nevadilo dotýkat se někoho. Zajímavé.
Ale vraťme se k sexu.
Je pro mě tohle- upocená, udýchaná, divných zvuků plná, pachy a tělesné tekutiny obsahující snaha o spojení zohlého šroubu s vyšeptalou hmoždinkou.
A ztráta kontroly.
Vyzkoušela jsem několikrát, a strč si to do fajfky a vykuř.
Možná v tom také hraje roli to, že žádný z postelních partnerů se mnou po bezprostředním aktu nezůstal alespoň chvilku ležet. Spíše to bylo jako využití. Což mi moc na náladě nepřidalo.
Čtvrtý důvod je úzce spojený s důvodem druhým (důvěra je docela v tomhle potřeba, ne?).
Nemám tedy sex ráda a také trochu nechápu, co na něm většina ostatních lidí vidí.


Shrnutí- jdu od toho všeho pryč. Vztah není pro mě, ani jednonoční záležitosti. Raději budu sama. Lidé se ptávají "Nepřijdeš si někdy osamělá? Není ti smutno?".
Je mi někdy smutno, tak smutno, že jsem kvůli tomu dřív hodně plakala a doteď mívám semtam skleslou náladu, a přijdu si občas tak osamělá, až to bolí, a moc, a pak závidím těm, co sami nejsou a když mě to chytne doma, mlátím vzteky a smutkem do boxovacího pytle. Ale když se objeví v hlavě větička "Nemusíš být sama...najdi si někoho...někdo by tě třeba snesl...alespoň chvíli.", vybaví se mi věci napsané pod těmi čtyřmi čísly výše a já se zase zatvrdím. A ačkoliv někdy toužím, aby se objevil někdo, kdo by byl výjimka, vím, že je to hloupost.


Nevím, proč jsem tenhle článek psala.
Možná jsem se potřebovala vypsat.
Ale teď bych se spíše potřebovala vyspat...
Ze zírání do monitoru mám v očích slzy.

(No alcohol included, jen mě pálí žáha...ale večeře byla moc dobrá.)

Nový článek

11. ledna 2015 v 15:57 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
(Došla inspirace na titulky článku...)

Zkouškové mám hotové. Z nějakého důvodu jsem nebyla schopná napsat článek o tom, jak probíhal zbytek zkoušek, jen jsem se naposledy v Pěstí mezi oči zmínila o Krizovém a havarijním plánování. Vězte tedy, že z něj mám 2, a prý jsem učitele slušně řečeno zklamala, neb dle toho, jak mě má zařazenou, mám, cituji, "na víc".
Těžko říci, co tím myslel, ale my víme, že na každého z nás má "složku". Creepy.
Angličtina šla snadno, jen se rozebíraly testy u odborných témat (Crime and punishment, Organized Crime, Court atd.), za 1, bez debat.

Tento týden jsem měla poslední důležitou zkoušku z práva a dostala jsem za 3. Je to moje druhá trojka za celé tři roky na Krizovém řízení. Nesnáším pracovní právo...a krátké otázky. Keby to byla otázka z trestního... Otázky se losovaly, bylo to 50:50 trest x pracovko a člověk tahal plastová kindervajíčka. Učitel si tedy musel koupit 25 kindervajíček, aby měl ty plastové obaly. Neuvěřitelné, co je vyučující ochoten udělat pro studenty...
No, zkouška stála za prd, pracovko mě totiž nebaví, otázka byla krátká a učitel se mě doptával.

Za tři měsíce práce na absolventské práci mám dohromady půl stránky textu. Good.

Příští týden už jdu do stem/marku a velmi se tam NEtěším. Co už...

Kvůli čtení v angličtině začínám mít potíže s češtinou. Nevybavím si slovo v češtině, jen v angličtině. Lol. Whatever...Jume mi rozumí :D

Založila jsem si tumblr, má společenská smrt je jistá :D

Zdál se mi sen o zombie apokalypse. Bylo to zajímavé. S nějakým chlapem jsme se skrývali před zombie, ujížděli před nimi na lodi, kolech...


Russian Dancing Men

9. ledna 2015 v 11:58 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hudbograf
Ukázala mi to Jume a já zomrel :D
Je to i seriálek, takové "meanwhile in Russia" :D

Největší frajer je ten v 0:53 vpravo :DDD
Od chvíle, co to viděla i Lucka, jedeme na intru kozáčka nonstop.
Ze schodů.
"I´m dancing with a purple hen..." :D


text:
Ho ho ho ho ho hoooo
Ho ho ho ho ho hooo
Ho ho ho ho ho hoo
ho ho ho ho ho ho
We're Russian dancing men
oh yes, we're Russian dancing men
I'm dancing with a purple hen
I've also got this ballpoint pen
(Oii!)

Moby- Extreme Ways (Bourne Legacy)

7. ledna 2015 v 0:06 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hudbograf
Mobyho tvorba se mi docela líbí (Slippin´ away; Lift me up), ale tenhle song je skvělý :3
(Aneb Psiren konečně viděla The Bourne Legacy...tedy viděla ho kvůli Jeremymu Rennerovi.)


text:
Extreme ways are back again
Extreme places I didn't know
I broke everything new again
Everything that I'd owned
I threw it out the windows, came along
Extreme ways I know will part
The colors of my sea
A perfect coloring

AronChupa - I'm an Albatraoz

3. ledna 2015 v 11:12 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hudbograf
Tohle je taková píčovina, že to svět neviděl :D
Ten nesmysl, co to dává! :D
Až se mi to líbí! :D
(P.S. Nejde přímo o to, že ta holka je albatros...Albatrauz je skupina, člen je právě AronChupa :D)


text:
Madames et Monsieurs
S'il vous plaît
soyez prêt pour AronChupa et Albatraoz
C'est parti!

Let me tell you all a story about a mouse named Lorry
Yeah, Lorry was a mouse in a big brown house
She called herself the hoe, with the money money flow
But fuck that little mouse cause I'm an Albatraoz