Září 2014

Aničkové Daily Faily

20. září 2014 v 19:44 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Daily Faily
Konečně jsem viděla maličkou Aničku :3
Roste jako z vody, je celá růžová, má spoustu tmavých vlásků a je pěkně hlasitá, když chce :D

Mamka ji asi tři hodiny chovala na ruce a já normálně začala žárlit :´D
Já jsem si ji nepochovala, bojím se, že bych ji rozbila nebo tak něco. Počkám si, až bude větší :D

A dělá "Né, né, né." a neustále točí hlavičku doprava. Je pravotočivá. A kopala mě do hlavy. Najs :D

Lucka s Aničkou↓

S lesbami na jednom pokoji

6. září 2014 v 21:48 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
První rok po příchodu na mládežák jsem řekla: "Nechci mít na pokoji lesbu.".
Letos ji tam mám.
Dvakrát.
A jsem nasraná.

Nejsem homofob, ale vadí mi mít na pokoji dvě lesby, které jsou spolu. Vadí mi to z jednoho prostého důvodu- tyto příslušnice 4% populace se před námi v klidu líbají, zejména večer, kdy si lehnou do jedné postele a já děkuji za svou prozřetelnost, že jsem si vzala postel, z níž na ně nevidím. Zbylé dvě "studené" holky to štěstí ovšem nemají.

Vadí mi to u všech párů. Teplých i studených. Je mi jedno, jestli je to holka s klukem, holka s holkou, kluk s klukem, kuře s chobotnicí, tyto projevy lásky si mají nechat pro sebe, provádět je v soukromí. Je nás na pokoji pět, o soukromí tedy hovořit nelze. Nechť se jdou oblizovat a osahávat do malé koupelny. Je hned vedle pokoje. A mohou se tam zamknout.

Jsou velmi vztahovačné. Mončin bezmyšlenkovitý pozdrav do telefonu "Čau buzerante." byl následovám zlým tichem a následným prohlášením "Je blbá? Prej čau buzerante!". Přitom nešlo o útok na ně. Monča (i já) takhle svoje (heterosexuální) kamarády někdy prostě oslovujeme, nejsme jediné a nemyslíme to jako atak na teplé. Ach ano, slovo "teplý". Mám ho přestat používat? Mám přestat říkat "Vyliž mi..."? Mám předstírat, že neslyším srkavé zvuky, jež v noci zní pokojem?

Činí-li tato slova ze mě homofoba, dobrá. Nazvou mě tak ti, kteří tohle nezažili. Snažit se usnout a slyšet u toho to.
Jsou tohle slova holky, která jim jen závidí, protože je sama, nikoho nemá? Ne, nejsou, já jsem si "being single" zvolila dobrovolně.

Chceme s Mončou na jiný pokoj a nechceme se rozdělit. Chceme s nimi být kamarádky, ale nechceme být nedobrovolnými diváky jejich projevů lásky. Chceme, aby toho před námi nechaly, ale nechceme být za homofobní svině. Jestli s námi půjde i Markét, to je nám srdečně jedno. My na pokoji s lesbami nebudeme.

Mrzí mě ta situace. Jedna z nich je moc fajn, druhá je poněkud divná. Epileptička se sklony k agresi (prý zmlátila půlku základky, prokopla někomu žebra a rozbila někomu popelník o hlavu), od níž dostala bych-li ránu, schytala bych druhou o zeď. Vysvětlila jsem jim, že v mém případě by se to nestalo. Ať má Hello Kitty třeba na prdeli, ale přede mnou dělat frajerku nebude.

Je sice hezké, že je vychovatelky daly na jeden pokoj a nevadil jim jejich vztah, ale myslely na to, že s nimi budou v jedné místnosti další tři dívky? Když jdu do pokoje, musím chrastit nahlas klíči, aby holky slyšely, že jdu a upustily od své whatever akce. Ta postel je totiž u dveří. Otevřete a vidíte. Nedejbože jít večer kolem té postele na záchod. Nejlepší jsou jejich hádky. Italská umlaskaná domácnost...

Táta mi vyprávěl, že když byl na vojně, byla to hrůza. Vybral-li si teplouš vojáka, tvrdě (doslova) po něm šel. V noci po sobě lezli. Homosexualita byla považována za chorobu, léčila se. Dnes se homosexuálové pyšně promenádují velkými městy světa, hrdě hlásí svou čtyřprocentní orientaci a mávají vlajkami barvy duhy. Dříve byli utlačováni, dnes mají svobodu projevu. Kdo je proti nim nebo nečemu od nich, je homofob. Chápu, že se konečně nemusí skrývat a bát, ale to neznamená, že se budou předvádět.
Doma (v posteli) ať si dělají co chtějí, ale na veřejnosti by se měli chovat slušně.