Psiren na klouzavé plechové střeše (Národního divadla)

10. října 2013 v 23:13 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
Áno, dnes byla ona očekávaná exkurze do Národního divadla. Téma: zabezpečení.
Protipovodňové.
Protipožární.
Protiwhatever.
Bylo to přímo výborné :D
Pana inženýra jsme se dočkali, narozdíl od těch blbců, co čekali na Godota (bylo to na upoutávce a pan iženýr nám sdělil, že dávají GoGota :´D) a čekali do aleluja. Pak se nás ujal páně inženýrův švagr, švarný to junák ve věku cca 60 let (vypadal podivuhodně zachovale, jako většina divadelního inventáře), který byl velice vtipný a sdělil nám, že nás bude provázet ještě jeden člověk, a to člověk velice mocný (já: "Ředitel? ...to nebude."), a to prý ještě mocnější než ředitel, neb má od všeho klíče :D ten mocnější člověk byl mocný od pohledu, Toník zvíci 150 kg s blahobytným bříškem v červeném tričku a obemknutém barevnými kšandami, též milý :) začali jsme v podzemí, kde se šaší s kulisami, pokračovali do neznáma, vylezli na půdu (by to byla slušná tělocvična), pak po velice bezpečných schodech a žebři vystoupali na střechu.
Do píči, lepší výhled jsem v životě neměla.
Všichni se patlaj po rozhlednách, já si prostě vylezu na střechu Národního divadla a rozhlížím se po Praze, matičce všech měst. Sice ten plech by byl v zimě svině klouzavá, ale takhle se po něm dalo dobře běhat, Martensky to jistily :D
(Zapomněla jsem říct, že jsem si na sebe chtěla ráno vzít gothic lolitu a k tomu vysoké podpatky, ale něco mi řeklo ne a jsem za to ráda, za a) hodně jsme chodili a za b) ne všude, kde jsme chodili, to bylo podpatkůhodné.)
Při lezení po žebříku mi pan švagr ochotně nabídl pomoc přiložením dlaní na mé pozadí s dotazem "Můžu pomoct? :D", na což jsem pohotově vyskočila o šprušli výše a odpověděla "Nééé díky, je mi to jasnýýý, ale neeee :D". Nezlobila jsem se na něj, proč taky :D též lustr jsme viděli. Seshora. Interesante.
Co dál? Navštívili jsme nově udělané protipovodňové dveře, shlédli "lávku" (odkud nás chtěl vyhnat kulisák s pár promilemi v krvi, pak si všiml Toníka), veškeré prostory za scénou, podzemní uspořádání větracích a vodovodních systémů (ten větrák byl slušnej krtulník!), prezidentský salónek včetně lóže, poležela jsem si na sófá v dámském salonku (a ten záchod chci taky!), v lóži Vojta, sedíce v křesle pro prezidenta, napodobil Zemana "Dobrý den" (já hynula :´D), zjistili jsme, že tam Zeman od inaugurace jako prezident ještě nebyl (>:D), v dámském salonku jsem též našla součástku lampičky z křišťálu a navrátila ji, za což jsem byla pochválena (co bych s tou věcí asi dělala O.o), zapózovala dole v jakési chodbě na křesle velikosti malého osobního auta (fotil me nejen pan inženýr, ale i jeho švagr O.o), nejvtipnější byla část, kdy jsme zkoumali odvětrávací systém (krtulník). Při odchodu Nikol zkusila otevřít dveře, ty se jí vyškubly, bouchly a na druhé straně vypadla klika :D já sama pak málem sebrala kus zábradlí, když jsme stoupali po schodech hore směr šatna, inu...to víte...
V šatně jsem měla menší, spíše jednostranou neshodu s jakýmsi starším panem učitelem, který tam žákům cca II. stupně ZŠ zaníceně vykládal o historii divadla. Děti seděly na sedačkách, ani nedutaly, on hovořil a my tam nakráčeli do chodby s veselým hlaholem. Na to pan učitel zareagoval dost ostře, že máme být potichu, a že tam nemáme co dělat. Během jeho plamenného projevu jsem mu odpověděla "Jistě, budeme potichu.", došla skoro až k němu (stál kus od zrcadla) a upravovala si rozfoukané vlasy stylem not-a-single-fuck (ostatní z mé třídy stáli stále v chodbě a byli zticha), v odraze viděla výrazy těch žáčků, které byly hotovým ztělesněním otázky "Proč ta holka sakra už neutíká!?", poté nám pan učitel sdělil něco, co mě ne zrovna šmakenzie: "Okamžitě odejděte a držte se svých průvodců, děti.". To jsem už byla na cestě zpět ke svým, dala jednu ruku do kapsy a přes rameno prohodila "Nejsme děti.".
Pokud něco odpověděl, tak nevím co, ale chtěla bych vidět jeho výraz :D
Lidi si o mě myslí, že jsem drzá. Možná to tak někdy je :3
Pak jsme tajemnou chodbou prošli do budovy Nové scény, sestoupili přes kavárnu po nádherném zeleném kamenném schodišti dolů, tam se s námi pan švagr rozloučil a prý máme ještě někdy přijít :)
Z důvodu 1,5 hodiny času jsme s holkama jely do kavárny, pak teprve do školy, já číhala na lavici, poté byly dvě hodiny s mým milovaným Fuskou, který mi opět zvedl mandle náladu :D
Lukymu se asi zase líbím nebo co :D
Jinak to byl prima den :)
Markét má dnes narozeniny, pozvala jsem ji na kafíčko, mladší sestřičky se nešidí :)

Více takových exkurzí! Příští týden se jdeme podívat do krytu pod Krčí, a snad nám vyjde i KO v metru :3

Co se fotek týče, můj mobil řekl ne a já mám jen tuhle ubohou zvěčněninu půdy ND.
Snad nám pan inženýr dá fotky k dispozici :´D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.