Říjen 2013

The Star Wars That I Used To Know (Gotye STIUTK parody)

12. října 2013 v 18:33 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Đas Wochenende
...no comment :D


Psiren na klouzavé plechové střeše (Národního divadla)

10. října 2013 v 23:13 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
Áno, dnes byla ona očekávaná exkurze do Národního divadla. Téma: zabezpečení.
Protipovodňové.
Protipožární.
Protiwhatever.
Bylo to přímo výborné :D
Pana inženýra jsme se dočkali, narozdíl od těch blbců, co čekali na Godota (bylo to na upoutávce a pan iženýr nám sdělil, že dávají GoGota :´D) a čekali do aleluja. Pak se nás ujal páně inženýrův švagr, švarný to junák ve věku cca 60 let (vypadal podivuhodně zachovale, jako většina divadelního inventáře), který byl velice vtipný a sdělil nám, že nás bude provázet ještě jeden člověk, a to člověk velice mocný (já: "Ředitel? ...to nebude."), a to prý ještě mocnější než ředitel, neb má od všeho klíče :D ten mocnější člověk byl mocný od pohledu, Toník zvíci 150 kg s blahobytným bříškem v červeném tričku a obemknutém barevnými kšandami, též milý :) začali jsme v podzemí, kde se šaší s kulisami, pokračovali do neznáma, vylezli na půdu (by to byla slušná tělocvična), pak po velice bezpečných schodech a žebři vystoupali na střechu.
Do píči, lepší výhled jsem v životě neměla.
Všichni se patlaj po rozhlednách, já si prostě vylezu na střechu Národního divadla a rozhlížím se po Praze, matičce všech měst. Sice ten plech by byl v zimě svině klouzavá, ale takhle se po něm dalo dobře běhat, Martensky to jistily :D
(Zapomněla jsem říct, že jsem si na sebe chtěla ráno vzít gothic lolitu a k tomu vysoké podpatky, ale něco mi řeklo ne a jsem za to ráda, za a) hodně jsme chodili a za b) ne všude, kde jsme chodili, to bylo podpatkůhodné.)
Při lezení po žebříku mi pan švagr ochotně nabídl pomoc přiložením dlaní na mé pozadí s dotazem "Můžu pomoct? :D", na což jsem pohotově vyskočila o šprušli výše a odpověděla "Nééé díky, je mi to jasnýýý, ale neeee :D". Nezlobila jsem se na něj, proč taky :D též lustr jsme viděli. Seshora. Interesante.
Co dál? Navštívili jsme nově udělané protipovodňové dveře, shlédli "lávku" (odkud nás chtěl vyhnat kulisák s pár promilemi v krvi, pak si všiml Toníka), veškeré prostory za scénou, podzemní uspořádání větracích a vodovodních systémů (ten větrák byl slušnej krtulník!), prezidentský salónek včetně lóže, poležela jsem si na sófá v dámském salonku (a ten záchod chci taky!), v lóži Vojta, sedíce v křesle pro prezidenta, napodobil Zemana "Dobrý den" (já hynula :´D), zjistili jsme, že tam Zeman od inaugurace jako prezident ještě nebyl (>:D), v dámském salonku jsem též našla součástku lampičky z křišťálu a navrátila ji, za což jsem byla pochválena (co bych s tou věcí asi dělala O.o), zapózovala dole v jakési chodbě na křesle velikosti malého osobního auta (fotil me nejen pan inženýr, ale i jeho švagr O.o), nejvtipnější byla část, kdy jsme zkoumali odvětrávací systém (krtulník). Při odchodu Nikol zkusila otevřít dveře, ty se jí vyškubly, bouchly a na druhé straně vypadla klika :D já sama pak málem sebrala kus zábradlí, když jsme stoupali po schodech hore směr šatna, inu...to víte...
V šatně jsem měla menší, spíše jednostranou neshodu s jakýmsi starším panem učitelem, který tam žákům cca II. stupně ZŠ zaníceně vykládal o historii divadla. Děti seděly na sedačkách, ani nedutaly, on hovořil a my tam nakráčeli do chodby s veselým hlaholem. Na to pan učitel zareagoval dost ostře, že máme být potichu, a že tam nemáme co dělat. Během jeho plamenného projevu jsem mu odpověděla "Jistě, budeme potichu.", došla skoro až k němu (stál kus od zrcadla) a upravovala si rozfoukané vlasy stylem not-a-single-fuck (ostatní z mé třídy stáli stále v chodbě a byli zticha), v odraze viděla výrazy těch žáčků, které byly hotovým ztělesněním otázky "Proč ta holka sakra už neutíká!?", poté nám pan učitel sdělil něco, co mě ne zrovna šmakenzie: "Okamžitě odejděte a držte se svých průvodců, děti.". To jsem už byla na cestě zpět ke svým, dala jednu ruku do kapsy a přes rameno prohodila "Nejsme děti.".
Pokud něco odpověděl, tak nevím co, ale chtěla bych vidět jeho výraz :D
Lidi si o mě myslí, že jsem drzá. Možná to tak někdy je :3
Pak jsme tajemnou chodbou prošli do budovy Nové scény, sestoupili přes kavárnu po nádherném zeleném kamenném schodišti dolů, tam se s námi pan švagr rozloučil a prý máme ještě někdy přijít :)
Z důvodu 1,5 hodiny času jsme s holkama jely do kavárny, pak teprve do školy, já číhala na lavici, poté byly dvě hodiny s mým milovaným Fuskou, který mi opět zvedl mandle náladu :D
Lukymu se asi zase líbím nebo co :D
Jinak to byl prima den :)
Markét má dnes narozeniny, pozvala jsem ji na kafíčko, mladší sestřičky se nešidí :)

Více takových exkurzí! Příští týden se jdeme podívat do krytu pod Krčí, a snad nám vyjde i KO v metru :3

Co se fotek týče, můj mobil řekl ne a já mám jen tuhle ubohou zvěčněninu půdy ND.
Snad nám pan inženýr dá fotky k dispozici :´D

Breathtaking

9. října 2013 v 23:49 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hello Sexy
...because breathing is boring.
Tedy...určitě není potřeba dejchat.
Vůbec ne.
Řekněte mi jednu věc.
Jak mam jako teď spát!?


Moje nová tapeta.
Úplně na všem.
Nemám slov.
Prostě ten postoj, ruce, pohled, úhel, rty...všechno.

Už zase skáču přes zdi

9. října 2013 v 23:10 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
Jak to bývá, každý den se něco přihodí, i kdyby to byla kapitální békovina.

Já dnes nejen že přišla do školy o hodinu dřív (měli jsme od 09:55 a já byla u školy v 08:40, zato jsem ale dostala na Albertově od KISSrádio děvčat společně s letáčkem o darování plazmy Manner sušenku), ale navíc jsem se nemohla dostat ze záchodové kabinky, podle učitele na právo bych se měla stydět, pokud jsem ten test napsala špatně, venku u školy jsem našla čísi svačinu (později si ji u paní vrátnice někdo vyzvedl), s Jume jsme retardovaly a vůbec je tenhle týden plný roupů. Jsem totiž nemocná (ještě pořád) a mám roupy. Excellent.

Záchod: šla jsem si prostě ve škole v přízemi odskočit, zamkla jsem se (již tehdy se klíč choval podezřele), a když jsem měla hotovo...nešlo odemknout...5 minut jsem tam ("DO PRDELE!!!") nadávala, zvažovala možnost vykopnutí dveří, nakonec jsem zvolila taktický ústup přes cca 2metrovou zeď a při seskoku mi bezvadně zatrnulo v nohách. Tím jsem vyčerpala spodně-končetinový limit a po zbytek vyučování chodila do schodů stylem já-tam-jednou-dojdu :´D při přelézání zdi jsem měla neodbytný pocit, že se ta sádrokartonka pod mou sveřepou vahou proboří. Naštěstí se tak nestalo :D

Naštěstí je tento týden též jablečný.
Jablíčko coby dálkařka je zase v Praze a vídáme se ve škole, i na kafi jsme byly :)
Dala mi dodatečně k narozeninám naušnice :3
Včera jsem s ní byla na krátkém kafeti, potom ještě s Jume, Dai a Ci, to jsme šly do Shadow Café. Ano, opět jsem tam cejtila trávu -_-" ale seděly jsme vzadu, kde je to vážně pohodlné :3

Zítra jdeme s Ing. Kroupou kamsi k Nár.divadlu, či snad přímo do něj, omrknout zabezpečení nebo co. No to hojaj. Máme ho mít 6 hodin. Pokud nám pak dá volno, pojedu na mládežák, a do školy se dostavim jen na PSY a BOZP. Pak pojedu zase na mládežák. V noci se asi moc nevyspím, tak alespoň přes den nějaký ten nap.

Tenhle víkend zůstávám v Praze, dělám si u Říhy zbroják. Spím u Jume :) v pátek mě nabarví :)
Dáme Dobu Ledovou- Země v pohybu, ze Sherlocka Scandal in Belgravia a...a...budeme strašně moc brečet, protože pak si dáme ten zlý díl a bude strašně moc Reichenfeels T_T

naušnice :3
(foceno na tričku na spaní, prostě jsem si je dala na hruď :D)

Little Favour (Official Trailer) Starring Benedict Cumberbatch

8. října 2013 v 21:36 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hello Sexy
Om nom nom, na to se těším.
Bleeeeeeeeeeding Ben!!! *nosebleed*
Oh, wait...he´s suffering...but...he´s so sexy...
A zdá se, že nabral nějaký ten bojový skill :3
Musela jsem na toho chlapa udělat novou rubriku :´D


Polštář "Pentagram" pro Jume :)

7. října 2013 v 1:10 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti
Jume v neděli slavila plnoletiny a to chtělo prima dárek :)
Měla jsem jeden nápad, ale nakonec jsem ho zavrhla, protože jsem zapomněla, co mě to vlastně napadlo, ale taky to mělo bejt hendšmejd :D

Řekla jsem si tedy polštář. Co na něj? Pentagram. Polštář hranatý? Bollocks, pentagram je kulatý. Takže kulatý polštář.
(Moment, HRANATÝ pentagram by byl...abstraktní... :3)

Našla jsem materiál, ovšem děsila mě představa ručního šití. Nejen že by mi to trvalo dlouho a nebavilo mě to, hlavně by to asi nebylo zrovna...košéééér.

A tak, když táta slezl ze střechy, kde spravoval tašku, zeptala jsem se ho, umí-li šít do kulata, odpověděl, že třeba i do šišata. Bylo rozhodnuto :D

Na takový věci jsem inženýr. Jen neumim šít na stroji. Zkoušela jsem tu mašinu zprovoznit a mám ten dojem, že je to perpetuum mobile na nervy :´D

Předání proběhlo podle plánu, (zavři) oči, (nastav) ruce a plesk ňuf do xichtu :D
Pak mi přišla sms, velice smysluplná, jakože omg omg ten polštář taaak pohodlnej :D mám radost, že má Jume radost :3

Takže polštář, už hotový:

hier jeho zplození↓

Khan (Star Trek: Into Darkness)

4. října 2013 v 22:27 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hello Sexy
Jak jsem si tak chillovala, pustila jsem si znova ST:ID, ale protože to bylo v tejdnu večer, kvůli nedostatku času jsem si přehrávala jen scény s Khanem :D

Zajímavý, že pokud mohl být někdo jeho alespoň rovnocenným soupeřem, byl to Spock, a taky je to logický. Sice ho trumfnul jen v jedný věci, a to s torpédy, ale trumfnul.
Ovšem sám by na něj nakonec nestačil.

Khan v podání Benedicta Cumberbatche se stal mým dalším oblíbeným charakterem.

A tak jsem udělala tento článek s videi obsahující scény s Johnem Harrisonem neboli Khanem.

Je fascinující, jak dokáže bejt tenhle...killer-of-ovaries děsivej.
Ať už varuje, vyhrožuje nebo rovnou jedná.
Ani nemusí mluvit.
Respekt.

Nemohla jsem najít scénu hned po Kronosu, jak ho vedou -_-

Takže popořadě:
"I can save her."
-aneb Jak rozvibrovat Cumberbitch jednou větou :D
-a jak sńadno manipulovat s člověkem. Já ti zachráním dítě, ty spácháš atentát.
Odběr krve...jeho ruceeeeeeeeeee *,* jakže se to nazývá na tumblr? Jo, handporn.

Lady Gaga- Applause

4. října 2013 v 15:44 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Hudbograf
Nejlepší make-up je žádnej make-up.
Nebo jak je tou labutí :D
Či jak leze z klobouku a má ten divnej kostýma ocásky :D
Připadá mi v tomhle klipu docela šťastná.
Chci podprsenku z rukou :D
A jak se válí po tý matraci, tak udělá tachi ushiro ukemi- pád vzad :D


text:
I stand here waiting for you to bang the gong
To crash the critic saying "is it right or is it wrong?"
If only fame had an I.V.
baby could I bear
Being away from you, I found the vein, put it in here

...nezlob a pojď na záchod?

4. října 2013 v 0:36 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
Teda, ten kluk mě vážně dostává.
Rok jsem se neviděli a teď mi píše, že se mu o mě, tedy "nás" zdálo.
Jestli si pamatuju, jak se mě kdysi snažil osahávat na prsou a já mu řekla "Nezlob." (nepamatuju).
Tak v tom snu jsem mu prej řekla to samý...pak ho zatáhla na záchod...a rozdala si to s ním...a bylo to hezký...a prej pokud jsou sny pravdivý, tak jsem pěkná dračice...a taky by to prej porovnal s realitou.
Seriously boys, vaše balicí techniky jsou...nedefinovatelný.
Rychle pochopil, že takhle fakt ne :3

The Road Less Traveled (Fanfikce)

2. října 2013 v 20:44 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Sherlocked
V mém neexistujícím žebříčku fanfikcí se tato konstantně drží na prvním místě a to by někdo musel její autorku Verity Burns tvrdě trumfnout, aby ji u mě překonal.
Četla jsem ji před dávnou dobou a ač jsem si pamatovala spoustu částí, nebyla jsem schopná vzpomenout si na její název, ale i to jsem ze svýho zaprášenýho zrezlýho mozku vydolovala.
Než začnu něco vysvětlovat- je to Johnlock!
Nejste-li tedy příznivci příběhů, u nichž hřeje u srdce, pusťte si Sprchu zla a nechte mě bejt.
Zpět- po znovunalezení jsem zjistila, že přibyl vánoční bonus o třech dílech a já ghhfhfhghf jásala :D

K fanfikci:
Sherlock Johna potřebuje, leč John stále hledá "tu pravou", hledá pilně a Mycroft Sherlockovi připomene, co by se mohlo stát. Že by mohl o svého jediného přítele přijít, tedy přijít o něm ve spolubydleném a zločincechytavém slova smyslu. Sherlock tedy zahájí projekt, jehož cílem je připoutat k sobě Johna tím, na co zjevně lidé berou- vztahem, polibky, později sexem. Zpočátku to sice zrovna moc nejde, ale nakonec se John zaháčkuje...Sherlock zjistí, že se mu projekt vymyká z rukou, a to v té jeho vlastní části.
Jeden špatně vedený a třetí osobou špatně pochopený rozhovor s Mycroftem ale všechno nevyhnutelně posere...a Sherlock zjistí, že experiment se nevyvedl, a že ani on nemůže mít všechno, co chce.
A že by Johna skutečně mohl ztratit.
Navždy.
Naštěstí tenhle heartbreaking shit končí dobře.
Naštěstí.
Protože když mi čtení srdcervoucích částí způsobovalo skutečnou fyzickou bolest (nikdy by mě nenapadlo, že mě to levý rameno může bolet od srdce, ne jen od špatnýho počasí, ran a prostě racionálních příčin), co by mi asi způsobil špatný konec?
Uh...

The Road Less Travelled

...do prdele, už jen psaní týhle recenze mě bolelo.
...jo, k této fanfikci je spousta prima fanartů a jsou u každé kapitoly :)
Um-ca-ca ♫