Shrnutí mého pátka 13ého

14. září 2013 v 22:55 | Nosferatu Psiren, NEblahé paměti |  Úmrtníček
Nevěřím na pátka 13ého. Sem tam se mi nějaká ta smůla stane i mimo toto datum, vtipné nehody též celoročně, nepotřebuju na to nějaký speciální den. Nevybavuju si, že by se mi kdy něco na přímo Pátek 13ého stalo, ale včera to bylo...epické :D
Ráno jsem v pohodě vstala, tralala všechno, jdu na tramvaj, bavim se s kámoškou a najednou jej! Zapomněla jsem si na stolku průkazku na vlak. Ok, navrátil na barák, času dost.
Přijedu do stemmarku, otevřu tašku, hledám, nenacházím- zapomněla jsem si brejle.
Jdu na kouřovou, přerazim se dole v hale o rohožku. Vrátný si toho naštěstí nevšiml, já vrátila sebe i rohožku na své místo a pokračovala plným kouřem vpřed.
Ale co bylo nejlepší?
Volám výzkum, zvedne mi to ženská, ano, udělá se mnou výzkum, ok, prima, začneme.
Brzy se ukáže, že to bude dotazník století- paní po každé otázce cca půl minuty mlčí. Já v té době otázku opakuju asi 3x. Pak teprve paní odpoví. Takhle to jde pořád. Asi třikrát jí navrhnu, že jí můžeme zavolat později, pokud má něco na práci/ není jí dobře/ nemá náladu odpovídat. Nebo že to můžeme ukončit. Ne, říká, pokračujeme, jí to nevadí. Jsme ve třetině (!) dotazníku a na stopkách je 17 (!) minut. Normálně je při standartních odpovědích celý dotazník hotový za zhruba 13 minut. Nakonec hovor odložím s tím, že znovu zavoláme v 11 hodin a paní už třeba bude rychlejší.
Co čert nechtěl, zrovna tenhle hovor odposlouchávala supervizorka. Ale nic špatného- pochválila mě za trpělivost ("Jo, taky se musim pochválit -_-."), že sama nic takovýho ještě neslyšela a že to naprosto nechápe. Bod mi srazila za to, že jsem si na jednu otázku prakticky odpověděla sama, ale já si to ani nepamatuju, byla jsem dost tvrdě soustředěná na to, abych stále zněla servilně a nepokusila se použít svou neexistující schopnost zabíjet po telefonu (7 dní?).
FES! Jsem v cajku...
I tak jsem na sluchátko gestikulovala pohyby typu "WTF!?", pantomimicky naznačovala škrcení krku způsobem "ohýnek", výhružně koulela očima, neslyšeně skřípala zuby, pila (ano, v pohodě jsem se vždycky stihla napít, i kdybych šla na záchod, tak bych to do pohody stíhala!), vyklepávala prsty na stůl um-ca-ca, zírala z okna na střechu jednoho z protějších baráků a snažila se počítat holubí srance (želbohu neviděla jsem na silnici) a do toho jsem stále stejně milým hlasem opakovala otázky.
"Ano nebo ne?"
Zbytek směny proběhl normálně.
V tramvaji jsem potkala paní Bebrovou (maminka Jume), zdravím ji, a ona...mě nepoznala :´D
Nakonec jí došlo, kdo jsem, já na ni koukala a říkám "Tak teda cejtim se uraženě! :D" a "Tohle vám asi neodpustim! :D" a paní Bebrová mi prohrábne vlasy a říká "Aleeeeee :D"
A to byl můj pátek 13ého :D
PochluPte se :D




 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.